MARIYA ALEKHINA AND OTHERS v. RUSSIA

CourtThird Section (European Court of Human Rights)
Judgment Date17 July 2018
ECLIECLI:CE:ECHR:2018:0717JUD003800412
Respondent StateRusia
Application Number38004/12
CounselVOLKOVA V. ; POLOZOV N. ; FEYGIN M. ; KHRUNOVA I. ; GAYNUTDINOV D. ; GROZEV Y.
Applied Rules3;5;5-3;6;6+6-3-c;6-1;6-3-c;10;10-1;10-2;35;35-1;35-3-a;41

© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.

© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Courts database HUDOC.

Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

Rozsudek ze dne 17. července 2018 ve věci č. 38004/12 Mariya Alekhina a ostatní proti Rusku

Senát třetí sekce Soudu šesti hlasy proti jednomu rozhodl, že umístění stěžovatelek během soudního jednání do skleněných klecí a podmínky, v nichž byly přepravovány k soudnímu jednání, představovaly ponižující zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Dále jednomyslně shledal porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy z důvodu nedostatečného odůvodnění vazby stěžovatelek. Soud též jednomyslně rozhodl, že soudní řízení bylo vedeno v rozporu s čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy, jelikož umístění stěžovatelek ve skleněných klecích jim v průběhu soudního jednání bránilo v důvěrné komunikaci s jejich právními zástupci. Šesti hlasy proti jednomu pak označil odsouzení stěžovatelek ke dvěma letům odnětí svobody za vystoupení v moskevské katedrále Krista Spasitele za nepřiměřené, a tedy v rozporu s článkem 10 Úmluvy. V neposlední řadě Soud jednomyslně rozhodl, že prohlášením videozáznamu z daného vystoupení za extremistický a jeho následným zákazem bez řádného odůvodnění došlo k porušení článku 10 Úmluvy.

I.Skutkové okolnosti

Stěžovatelky jsou členky ruské feministické punkové kapely Pussy Riot. Ta v sérii svých neohlášených vystoupení na různých veřejných místech skrze provokativní texty písní kritizovala politický vývoj v Rusku, přičemž její členky měly na sobě pestrobarevné kukly a oblečení. V únoru 2012 se pět členek kapely včetně tří stěžovatelek pokusilo vystoupit v moskevské katedrále Krista Spasitele se svou písní Punk Prayer Virgin Mary, Drive Putin Away. Bezpečnostní služba ovšem členky kapely velmi rychle vyprovodila ven a vystoupení trvalo jen něco přes minutu. V danou dobu neprobíhala mše a uvnitř katedrály bylo jen několik osob. Kapela na vystoupení pozvala novináře a média a na svých internetových stránkách zveřejnila video z vystoupení. Stěžovatelky byly následně obviněny z trestného činu výtržnictví motivovaného náboženskou nenávistí a odsouzeny ke dvěma letům odnětí svobody. Zároveň byl zakázán přístup k videozáznamu na internetu, neboť byl jeho obsah označen za extremistický.

II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu

A.K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy

Stěžovatelky namítaly, že podmínky jejich přepravy k soudnímu jednání a zpět byly nelidské a ponižující. Soud úvodem připomněl, že se v minulosti ztotožnil se závěry Evropského výboru pro zabránění mučení (CPT), že prostory o rozměru 0,8 m2 nejsou vhodné pro přepravu osob bez ohledu na délku cesty (Khudoyorov proti Rusku, č. 6847/02, rozsudek ze dne 8. listopadu 2005, § 76). V projednávané věci jednotlivé prostory, ve kterých byly stěžovatelky přepravovány, měřily mezi 0,37 a 0,49 m2 a prostory vozidla pro společnou přepravu méně než 1 m2. Těmto stísněným podmínkám byly stěžovatelky vystaveny dvakrát denně třicetkrát za měsíc, přičemž jednotlivé cesty trvaly mezi dvaceti minutami a čtyřmi a půl hodinami. Soud proto shledal, že došlo k porušení článku 3 Úmluvy.

Stěžovatelky dále namítaly, že jejich umístění do skleněných klecí v průběhu soudního jednání za přítomnosti ozbrojených bezpečnostních složek, kdy byly trvale vystaveny očím veřejnosti, bylo v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Zatímco v kontextu bezpečnostních opatření v soudní síni Soud v minulosti shledal, že umístění v kovové kleci je pro svoji objektivně ponižující povahu samo o sobě v rozporu s článkem 3 Úmluvy (Svinarenko a Slyadnev proti Rusku, č. 32541/08 a další, rozsudek velkého senátu ze dne 17. července 2014, § 135–138), umístění obviněných ve skleněných klecích či kabinách takovou povahu nemá. Závažnosti ponižujícího zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy však může být dosaženo vzhledem k celkovým okolnostem (Kudła proti Polsku, č. 30210/96, rozsudek velkého senátu ze dne 26. října 2000, § 92–94), přičemž veřejná povaha takového zacházení může být relevantním nebo přitěžujícím faktorem (např. Kummer proti České republice, č. 32133/11, rozsudek zde dne 25. července 2013, § 64). Skleněné klece stěžovatelkám v projednávané věci poskytovaly dostatečný osobní prostor, byly ale neustále obklopeny ozbrojenými policejními složkami se speciálně vycvičenými psy. Soud nepřijal argument vlády, že předmětná opatření byla zavedena za účelem ochrany stěžovatelek a policie před možnými agresivními projevy publika, neboť ozbrojené složky stály čelem ke stěžovatelkám. Vláda přitom netvrdila, že by daná opatření byla přijata kvůli možnosti narušování soudního jednání ze strany stěžovatelek. Použití hlídacích psů taktéž nebylo nijak zdůvodněno. Soudní jednání bylo navíc pozorně sledováno vnitrostátními i mezinárodními médii. Za těchto okolností Soud konstatoval, že celkové podmínky, za nichž se stěžovatelky účastnily soudního jednání, představovaly ponižující zacházení zakázané článkem 3 Úmluvy.

B.K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy

Stěžovatelky dále namítaly, že jejich držení ve vazbě po dobu více než pěti měsíců bez náležitých důvodů bylo v rozporu s čl. 5 odst. 3 Úmluvy.

Soud připomněl, že v minulosti mnohokrát shledal porušení daného ustanovení, pakliže vnitrostátní soudy zdůvodňovaly setrvání ve vazbě pouze přísností hrozícího trestu a obecnými formulacemi, aniž by se zabývaly konkrétními okolnostmi věci či zvážily alternativní opatření (např. Mamedova proti Rusku, č. 7064/05, rozsudek ze dne 1. června 2006). Nedostatečné zdůvodnění i relativně krátkého držení ve vazbě po dobu několika měsíců je v rozporu s čl. 5 odst. 3 Úmluvy (např. Belchev proti Bulharsku, č. 39270/98, rozsudek ze dne 8. dubna 2004, § 82). Soud proto konstatoval, že důvody vazby stěžovatelek sice mohou být považovány za relevantní, avšak nikoli za dostatečné. Došlo tedy k porušení čl. 5 odst. 3 Úmluvy.

C.K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 písm. c) Úmluvy

Stěžovatelky namítaly, že jejich umístění ve skleněných klecích během soudního jednání omezilo jejich právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy, neboť jim bránilo v důvěrné komunikaci s jejich právními zástupci.

Soud uvedl, že omezující opatření v soudní síni mohou mít dopad na výkon práva obviněného na účinnou účast v trestním řízení a práva získat praktickou a účinnou právní pomoc (Yaroslav Belousov proti Rusku,...

To continue reading

Request your trial

VLEX uses login cookies to provide you with a better browsing experience. If you click on 'Accept' or continue browsing this site we consider that you accept our cookie policy. ACCEPT